Stamilionová cyklostezka Rokytka

Tři a půl kilometru dlouhá stezka ,,Rokytka“ z Vysočan do Hloubětína je prakticky hotová. V současném mediálním spinu, který se v drtivé většině točí kolem její enormní ceny, se vytrácí to podstatné pro cyklisty: Jak stezka vlastně vypadá a byly ty veliké peníze vynaložené na něco smysluplného?

Už v říjnu jsme se zabývali řadou nedostatků, které tehdy téměř dokončená stezka měla. Hloubětín, kam stezka vede, z ní nelze dosáhnout jinak než po schodišti. Cyklistům s vozíkem, naloženým či nákladním kolem neulehčí ani připravovaná montáž vodících lišt, kterou Komise pro cyklistickou dopravu přislíbila.

Dopravně důležitá spojnice

Hloubětínská stezka je přínosná především tím, že se zakusuje do cyklostezkami doposud netknuté oblasti, která se postupně mění z průmyslové zóny přes brownfields na novou rezidenční čtvrť. Cyklostezka, vedená poblíž Rokytky, je páteří umožňující pohodlné spojení tohoto území s centrem Prahy. Stezka začíná dvě stě metrů dlouhou visutou lávkou překračující Ocelářskou ulici, po chvíli překonává po původním železničním mostě frekventovanou Freyovu a pak už míří na východ, ke starému Hloubětínu. Před jeho dosažením se však plynule stáčí na jih, aby překročila Poděbradskou ulici a skončila o kilometr blíž centru u podjezdu směrem na Hrdlořezy.

Novostavba ,,fajfky“ je zvýrazněna červeně, značené trasy/stezky v okolí fialově.

Dopravně má stezka význam především pro Hloubětín, kterému umožňuje výrazně pohodlnější přístup na síť páteřních tras a do centra města. Zakroucení stezky po bývalé vlečce znamená, že projíždět jí celou až k Hořejšímu rybníku je zbytečná zajížďka. Cestu si můžeme asi o sedm set metrů zkrátit ulicí U Elektry. Závěrečný úsek stezky má tak význam především jako tangenta pro ty, kdo se chtějí dostat od Hloubětína na Hrdlořezy a dále na jih Prahy.

Potíže

V říjnu se ukázalo, že takřka dokončená stezka trpí řadou nedostatků. Především chybělo několik napojení na okolní ulice. Ta, která vznikla, byla až na jedinou výjimku realizována schodišti bez vodících lišt pro kola a kočárky. Připravili jsme proto podnět a výzvu čtenářům, aby o problému dali vědět městské části. Po jednání mezi dopravním odborem Prahy 9 a zástupci Komise pro cyklistickou dopravu nám bylo přislíbeno odstranění technicky řešitelných nedostatků.

Stezka jen pro cyklisty?

Jedním z nedostatků, který jsme řešení stezky před kolaudací vytýkali, bylo vyznačení celé stezky jako vyhrazené pouze pro cyklisty. Stezka prochází rezidenční zástavbou a představa, že se na ní nebudou vyskytovat chodci, maminky s kočárky a inlinisté, je tedy zcela nereálná (i když spěchající cyklisté by to jistě ocenili). Přesto označení stezky zůstane takové, jaké je. V praxi pak bude stezka bezpochyby fungovat jako smíšená, bez ohledu na neodpovídající značení.

V této věci bych rád požádal projíždějící cyklisty, aby se i na této stezce chovali k chodcům stejně ohleduplně, jako na stezkách smíšených, a nedávali jim ,,sežrat“ to, že tam pěší podle značení nepatří. Chyba není v těch chodcích.

Za velké peníze

Vlastní stavba začíná křižovatkou stezek u ulice Na Břehu. Nelogický zákaz pokračovat po původní trase k Freyově ulici bude snad odstraněn, nezanikne tak propojení, které (jak uvidíte dále) ještě v brzké budoucnosti docela oceníme. Ocelářskou ulici překonává impozantní lávka. Průjezd po ní byl před napadnutím sněhu velmi příjemný. Jediné, co poněkud kalí potěšení z takto velkoryse pojaté stavby, je skutečnost, že lávka vede přes ulici, po které projede za den pouhá tisícovka aut.

Lávka za desítky milionů. Hezká, elegantní… proč ale nevede třeba přes Průmyslovou?

Nasnadě je otázka, zda byla na tomto místě tak nákladná lávka vůbec zapotřebí. S ohledem na mizivý provoz v ulici Ocelářské by bohatě stačil přejezd, klidně i nesignalizovaný. Domnívám se, že technické řešení bez oné visuté lávky by se nakonec našlo, byť by se neobešlo bez jednoho úrovňového křížení, buď Ocelářské nebo Freyovy ulice.

Mezi oběma mosty probíhá stezka dvacet metrů provizorně po soukromém pozemku. Důvodem je plánovaná výstavba, po jejíž dobu bude stezka převedena dolů, na chodník Freyovy ulice. Cyklisté přijíždějící od Hloubětína si tak za mostem snesou jedny schody a na luxusní lávku se budou dva roky dívat jenom zespoda.

Suma sumárum, tahle lávka za ty peníze zatím nestála.

Segregovaný ráj

Stezka pokračuje po tělese bývalé vlečky. Zde nastává ráj: Čtyřmetrová komunikace rovná jak žehlící prkno, bez křížení s otravnými vchody domů či odbočkami nutícími dávat pozor. Inlinista, neobtěžovaný hmatným pásem, se zde může rozmáchnout podle libosti. Zkrátka idyla.

Cyklistická highway.

Právě popsanou dálniční idylu ovšem naboří míjené sjezdy. Ve většině případů to zřejmě byly potíže s výkupy pozemků, které projektanta vedly k prostorově nejméně náročnému řešení: sjezdy jsou tak v drtivé většině tvořeny schodišti. Výsledek uspokojí každého milovníka dopravní segregace: Cyklisté jsou takřka dokonale odděleni nejen od automobilové dopravy, ale také od okolních ulic.

Skoro se nechce uvěřit, že tato schodiště nejsou zatím vybavena ani ližinami pro kola a kočárky! Jejich dodatečná montáž je nicméně přislíbena, doufejme tedy, že k ní ještě před oficiálním otevřením stezky dojde.

Nesnadná odbočení

V místě, kde se stezka začíná stáčet na jih, se z ní odděluje pěšina po tankodromu odbočné větvě bývalé vlečky. Dvě stovky metrů terénem jsou v tuto chvíli nejkratším a skoro bych řekl i nejpohodlnějším způsobem, jak se ze stezky dostat směrem ke stanici metra Hloubětín.

Dvě stovky metrů offroadu překáží pohodlné dosažitelnosti Hloubětína (odbočka vlevo).

Poděbradskou ulici stezka kříží vyhlídkovým mostem. Jsme v nejvýchodnějším bodě stezky, která se tu začíná vracet zpět k centru. V místě, odkud bychom rádi pokračovali dále. V místě, odkud se z cyklostezky nedostaneme jinak, než po strmém schodišti padajícím z vysokého náspu. Po schodišti, které možná překoná zdatný sportovně založený cyklista. Pro rodinu s dětmi a s vozíky, starší lidi s městským kolem a nákupem nebo pro lidi s nákladním kolem je toto schodiště naprosto nepřekonatelnou překážkou.

Starý Hloubětín máme ze stezky jako na dlani. Ale jak se tam dostat?

Oficiální pokračování trasy A26 vede tudy. Snad přibudou aspoň ty kolaudační komisí vyžádané ližiny.

Kdo nechce tahat kolo po schodech, pomůže si třistametrovou zajížďkou. O kus dál se ke stezce přimyká parkoviště u ulice Nademlejnské. Výškový rozdíl je tu zanedbatelný a už zde vznikla pěšina.

Nejpohodlnější sjezd z nejdražší pražské cyklostezky na Hloubětín je tahle pololegální pěšinka na parkoviště při ulici Nademlejnské.

Z pražské cyklomapy jsme si vypůjčili ortofoto oblasti kolem zatáčky nové stezky. Zákres ukazuje solidně použitelné průjezdy do Hloubětína: Od severu 1) přes tankodrom na bývalé severní větvi vlečky k Mochovské ulici, 2) jižní chodník Poděbradské dosažitelný od schodiště i z Nademlejnské a 3) stejně dostupný průjezd po lávce přes Rokytku a podchod ulice Průmyslové.
Podrobnosti a další spojení najdete v cyklomapě Prahou na kole.

U rybníka

Cyklostezka se nyní stáčí na jihozápad a pokračuje až k železničnímu mostu přes Rokytku u Hořejšího rybníka. Na trasu 1 (z Hloubětína do Žižkova) zde ústí cesty od Hrdlořez (budoucí A43) a Vysočan (zkratka ulicí U Elektry). Po pěšinkách lesem podél železniční trati je také možné přímé spojení z Kyjí.

Po rekonstrukci železniční trati je místo opět klidnou branou do nově vyhlášeného přírodního parku Smetanka. Praha 9 a 14 plánují pokračovat ve výstavbě cyklostezky podél Rokytky až k hranicím sídliště Černý Most.

Stezka končí v klidné lokalitě u Hořejšího rybníka, na hranici nového přírodního parku Smetanka.

Co se povedlo a co ne

Nově postavená stezka je důkazem toho, že i na území Prahy může vzniknout nákladná a nekompromisní cyklistická stavba. Vnáší možnost od aut zcela oddělené jízdy ve čtvrti, kde prakticky neexistovaly klidné vedlejší ulice. Stezka také dokončuje pohodlnější alternativu turistické trase č.1 v úseku od Hloubětína do centra. Je tak solidní rekreačně – turisticko – relaxační trasou nejen pro cyklisty.

Je vidět, že projektanti nějak nepochopili, komu má stezka vlastně sloužit. Stezka, svou povahou navržená pro slabší cyklistické skupiny, je pro stejné lidi naprosto zabitá obtížným přístupem na hloubětínském konci. Ukazuje se také, že pozice města při výstavbě cyklostezek je velice slabá. Obtíže při výkupu pozemků způsobily, že stavba, která mohla být výstavní síní pražské cyklistiky, je v okamžiku dokončení jen osekaným torzem, které má sice trup, ale chybějí mu mnohé končetiny.

Stezka z Vysočan do Hloubětína vyčerpala ekvivalent tří běžných rozpočtů na pražskou cyklistickou infrastrukturu. Pokud by stezka Rokytka byla méně ambiciózní (a stála řekněme o padesát milionů za novou lávku méně), bylo by za ušetřené peníze možné postavit všechny cyklostezky, na které se v roce 2010 nedostane právě pro nedostatek finančních prostředků.

K tomu, aby nově dokončené stezky v Praze dosáhly dostatečně vysoké kvality, obvykle několik stupňů schází. V tomto případě je tomu naopak, stupně přebývají.

Odkazy

Příliš drahá cyklostezka? Zkrácená verze článku na nakole.cz
Ihned: Za kilometr 50 milionů? Nejde o silnici, ale pražskou cyklostezku
Rozhlas.cz: Pražská vysočanská cyklostezka bude nejdražší v Evropě
Magistrát (tisková zpráva) Představujeme cyklostezku ROKYTKA
Idnes: Čas levných pražských cyklostezek skončil, ceny půjdou do desítek milionů