Jak do města: Mezi dveřmi

Dveří zóna je nejznámějším rizikem jízdy po městě a v minulosti jsme se jí už nejednou věnovali. Skoro každý cyklista už ví, že od řady zaparkovaných aut je lepší jet co nejdál. Jak ale daleko (a jak rychle), když nás současně v úzkém pruhu předjíždí jedno auto za druhým? A jaký odstup si držet, když podél parkujících aut vede cyklopruh nebo piktokoridor? V dnešním článku dveřní zónu rozpitváme zcela do mrtě.

Pro dveřní zónu platí jedno základní pravidlo: buďto pojedete s dostatečným bočním odstupem od parkujících aut, nebo pojedete tak pomalu a opatrně, abyste mohli zastavit, kdykoliv se před vámi otevřou dveře.

Realizace tohoto pravidla v praxi je někdy trochu složitá, ponořme se tedy nyní na okamžik do takřka vědecké disciplíny, jakou dodržování bezpečného odstupu od parkujících aut někdy je.

Kolik dělá dveřní zóna?

Při průjezdu podél řady zaparkovaných vozidel musíte v první řadě vědět, jaký odstup je v dané chvíli bezpečný. To záleží na tom, jak auta, podél kterých jedete, parkují.

Za naprosto bezpečný odstup se považuje jeden a půl metru, když jedete podél souvislé řady osobních aut, ve které je sem tam nějaký náklaďák. Metr a půl zajistí, že na vás dveře žádného osobáku už nedosáhnou a nákladní auta můžete míjet s jistou opatrností bez vybočení vlevo.

Ještě větší odstup potřeba když auta parkují šikmo nebo kolmo na krajnici. Tam už nehrozí jen otevření dveří (které přece jen nedosáhnou až na druhý konec vozovky), daleko horší je nebezpečí výjezdu celého zaparkovaného vozidla. Od aut parkujících šikmo nebo kolmo je záhodno držet se raději hned dva metry. Naštěstí, takto se většinou parkuje v klidnějších ulicích, kde není problém zabrat pro jízdu celý pruh.

Když je málo aut

Vůbec, v klidných ulicích se nerozpakujte a zvolte si odstup podle potřeby. Auta, která by vás chtěla předjet, můžete pustit, až pro to bude vhodné místo.

Pro pouštění předjždějících vozidel se potřebujete trochu schovat. Na to jsou dobré autobusové zastávky, volná zásobovací stání nebo křižovatky s vedlejšími ulicemi. Provedení je prosté: zpomalíte a schováte se, ale ne tak, abyste nebyli vidět. Pro urychlení celého manévru můžete už před uhnutím mávnout rukou, aby se řidič za vámi na předjíždění připravil. Ukazování vpravo není vhodné, řidiči by si ho mohli vysvětlit jako úmysl odbočit.

V žádném případě ale tento manévr nezaměňujte za velmi rizikové ,,kličkování“ podél přerušovaně parkujících aut, kdy nezměněnou rychlostí přeskakujete mezi jízdou po krajnici a v jízdním pruhu.

Vyšší rychlost – větší odstup

Tahle rovnice je jasná: Čím rychleji jedete, tím je větší třeba mít odstup od parkujících aut. Nebo naopak: Čím víc jste (například provozem) tlačeni k parkujícím autům, tím víc musíte zpomalit.

Shrnutí kapitoly:
– Zcela mimo dveřní zónu jste až metr a půl od parkujících osobáků a vyplatí se tak jezdit všude, kde to okolnosti dovolují.
– Když není dost místa na bezpečné předjetí, raději odstup zvětšete a auta pusťte až tam, kde se to bude hodit vám.
– V silném provozu platí: čím blíž k autům, tím pomaleji.

Šedá je teorie, aneb jízda ,,na metr“

Bohužel, v pražské praxi bývá udržení jedenapůlmetrového odstupu nereálné s ohledem na obvyklou šířku vozovky a chování předjíždějících řidičů. Právě tento odstup totiž zajistí, že v obvyklém cyklopruhu pojedete až po jeho levé čáře, což většina řidičů ,,ocení“ až na krev těsným předjížděním. To je v součtu nebezpečnější, než mírné snížení odstupu.

Jeden metr: norma pro cyklopruhy a piktokoridory

Cyklopruhy i piktokoridory jsou navržené tak, abyste i při jízdě podél zaparkovaných aut měli jistý bezpečnostní odstup, ne vždy je ale dostatečný. Podle metodiky je cyklopruh vedený podél parkujících široký nejméně 1,75 metru. Jízda v levé části minimálního cyklopruhu vám tak zajistí právě metr od řidítek k zaparkovaným osobákům: to je vzdálenost na hranici dostatečnosti. U piktokoridorů je to podobné s tím, že zleva vás teď předjedou už jen osobní auta.

Schéma cyklopruhu bylo s laskavým svolením autora převzato z Metodické pomůcky pro vyznačování pohybu cyklistů v hlavním dopravním prostoru.

Pro nejvhodnější pozici v cyklopruhu platí jednoduché pravidlo: Levý okraj řidítek mějte nad vnitřním krajem čáry ohraničující pruh. Na většině cyklopruhů to znamená jízdu přes střed piktogramu kola, jen u prvních realizací (třeba Vršovická) jsou piktogramy víc vpravo a mohly by vás mást. V piktokoridorech je to jasné: Přiměřený odstup máte při jízdě přes střed šipky.

Obrázek ukazuje, jaký je boční odstup od parkujících aut při jízdě v cyklopruhu. A: nedostatečný odstup (0,5 m) ve „zdánlivém“ středu pruhu, B: nejlepší pozice v levé části pruhu (odstup asi 1 m), C: Jízda po vnějším okraji pruhu, zcela mimo dveřní zónu. To ale není vhodné s ohledem na předjíždějící vozidla.

Pokud si od aut držíte zhruba metr, není ještě třeba výrazněji zpomalovat, musíte ale být ve střehu. Situace, kdy by se dveře otevřely víc než na jeden metr, jsou vzácné, přesto na ně musíte být připraveni. Riziková auta poznáte podle několika znaků:

1. ve voze sedí pasažéři či řidič,
2. motor běží,
3. světla jsou rozsvícena,
4. přední kola vozu jsou natočena do vozovky.
5. Vozidlo právě zaparkovalo (tady je pravděpodobnost otevření dveří u řidiče prakticky stoprocentní).

Shrnutí kapitoly:
– V cyklopruzích jeďte v levé části pruhu; až na několik výjimek je vhodná poloha nad středem piktogramu. Na piktokorech se držte středu šipek.
– Při jízdě ,,na metr“ už musíte dávat pozor na otevírané dveře.

Míjení vyčuhujících aut

Řady parkujících osobních aut bývají všechno jen ne uspořádané. Dodávka je o půl metru širší, někdo zaparkuje ledabyle, jiný se s tím nemaže a klidně stojí až v polovině cyklopruhu (o expertech, kteří zastaví přímo v cyklopruhu a vyhodí blikačky, jako by nebyli pojízdní, nemluvě).

Nejbezpečnějším způsobem minutí takové překážky je její objetí s dostatečným bočním odstupem. Rozhodně nevadí, že cyklopruh opustíte, je to zcela legální.

Vybočení do průběžného pruhu je třeba začít s dostatečným předstihem. Ohlédnete se a vyhodnotíte, zda si vůbec můžete manévr vybočení dovolit (pokud ne, je na čase začít brzdit). Před vybočením ukažte, ať řidiči za vámi vědí, že něco děláte.

Ve velmi silném provozu je někdy třeba být při vybočování hodně asertivní. Pomáhá vyšší rychlost, pořádné ukázání v předstihu a vyjednávání (tak tomu říká John Foreseter v knize Vehicular cycling) s vozidly v levém pruhu. ,,Vyjednávání“ v zásadě spočívá v tom, že pořádně ukážete a naznačíte, co chcete udělat — ale tak, abyste se nenechali přejet. Když vás do pruhu nepustí první řidič, určitě to udělá druhý, který už situaci před sebou sleduje a vidí, že svůj úmysl nenechat se v cyklopruhu ,,zamknout“ myslíte zcela vážně.

Minutí překážky se zpomalením

Když ale není šance, abyste auto čouhající víc do silnice objeli s dostatečným bočním odstupem, nezbývá, než preventivní defenzíva: Už předem vysadíte a zpomalíte tak, abyste mohli bezpečně dobrzdit, kdyby se v autě nebo za ním někdo hnul. Ve chvíli, kdy si jste jistí, že na vás z auta nebo zpoza něj nikdo nevyskočí, do toho můžete zase šlápnout.

Je to sice nepříjemný manévr spojený se ztrátou cenné rychlosti, ale za zažití rozhodně stojí.

Shrnutí kapitoly:
– Vyčuhujícím autům se vyhýbejte, pokud je to možné objetím vlevo.
– Pokud vybočení vlevo není možné kvůli provozu, míjejte vyčuhující auta opatrněji a pomaleji.

Když neexistují dobrá řešení

Když se rozhodnete příliš nepřekážet, jedete ,,na metr“ a auta vás stejně předjíždějí natěsno, je rozhodně něco špatně. V takové chvíli se musíte rozhodnout: buďto zrychlíte a zařadíte se do provozu, nebo zpomalíte a zalezete ještě blíž k autům. První řešení je výrazně lepší.

Raději s auty než vedle nich

Může vás až překvapit, v jak obrovském počtu případů je nejbezpečnějším řešením jízdy podél parkujících aut prostě zařazení do proudu projíždějících vozidel. Zařazení do kolony se vyplatí, když:

a) jedete skoro stejně rychle jako kolona
b) jedete z kopce a víc než třicet (v takové rychlosti je jízda v dveřní zóně opravdu nebezpečný hazard!)
c) jedete téměř maximální povolenou rychlostí (třeba na třicítce 25-28)

Ve chvíli, kdy už jedete v koloně, potřebujete držet správnou pozici. Především při rychlé jízdě nad třicet kilometrů v hodině je ideální pozice ve středu pruhu. Řidiči musejí při předjíždění do pruhu druhého nebo protisměru a tak vás už objedou s větším odstupem. Naopak, když je kolona pomalejší a tak trochu poskakuje, není zlé držet se spíš v pravé části proudu vozidel. Při prudkém zastavení kolony máte vpravo únikový prostor na dobrzdění, což je lepší, než nechat se řidičem za vámi namáčknout na auto vpředu.

Konečně, v širší nebo pomalejší části můžete udělat to, co je slušné: spěchající řidiče za sebou pustit. Myslete ale na to, abyste se do kolony mohli zařadit zpět bezpečně a bez náročného ,,vyjednávání“.

Zbaběle a opatrně

Plížení se těsně podél parkujících aut je snad nejhorší způsob, jak po ulici jet. Také existují jen dvě situace, kdy je to ospravedlnitelné:

a) Pruhy jsou velmi úzké a auta výrazně rychlejší (typicky ve stoupání a méně typicky na těch pár šílených místech, kde se současně parkuje a jezdí sedmdesát)
b) Pokud předjíždíte kolonu naštosovanou v řadícím pruhu.

V obou případech musíte být extrémně opatrní a jízda tempem překračujícím výrazně rychlost chůze je víceméně přípravou sebevraždy. A ačkoliv chodníkům by se měl zkušený městský cyklista pokud možno vyhýbat, z popisu situace vyplývá, že opatrná jízda po chodníku je za takových okolností nakonec vlastně bezpečnější.

Shrnutí kapitoly:
– Dobré a často použitelné řešení dveřní zóny je jízda společně s auty.
– S auty jeďte, je-li málo místa k bezpečnému předjetí, nebo jedete-li podobnou rychlostí jako kolona.
– Pokud jste donuceni jet těsně podél parkujících aut, zpomalte skoro do kroku a buďte extrémně opatrní.

Závěrem

Dveřní zóna je sice obtížná, ale v zásadě zvládnutelná překážka, když víte, jak daleko dosahuje. Cyklopruhy a piktokoridory umožňují praktikovat při troše pozornosti bezpečnou jízdu ,,na metr“ — když se jí naučíte a nebudete se bát v případě potřeby zařadit do proudu vozidel, zvládnete nástrahy dveřní zóny levou zadní.

Přeji vám bezpečnou a příjemnou cestu — a co nejméně dveřní zóny!

Ještě jednou vhodná poloha v cyklopruhu nebo piktokorodoru.

PS: Může se stát, že se dveřní zóna u nás začne značit, třeba takto.