Dětské vozíky: „zákaz“ z opomenutí?

Jsou dětské vozíky zakázané? Má policie právo pokutovat rodiče, které své děti ve vozíku vezou? A má k tomu státní orgán morální kredit, když jiný státní orgán (Ministerstvo dopravy) nechává situaci už tři roky vyhnít? Zdá se, že policie ČR vytáhla v okurkové sezóně proti zdravému rozumu — jinak si snad ani nelze tuto kampaň vysvětlit.

(Článek vychází společně na webu nakole.cz)

Nejprve výklad práva

Právní výklady Ministerstva dopravy z roku 2008, či tajemníka Asociace výrobců a dovozců jízdních kol, vyvozující, že vozík s dítětem nesmí na veřejné komunikace (což jsou mimo jiné i cyklostezky), jsou postavené na spojení dvou samo o sobě naprosto zvrácených předpokladů:

1. Protože zákon nepředpokládá přepravu osob ve vozíku za jízdním kolem, platí pro dětské vozíky za jízdní kolo stejné podmínky, jako pro přívěsy za motorová vozidla.
2. Ježto se na vozíky za jízdní kolo vztahují požadavky platné pro přívěsy za motorová vozidla, platí pro ně také zákaz přepravy osob.

Na tento alibistický výklad se pak věší ono strašení zákazy vjezdu na pozemní komunikace, potažmo pokutou, která má být udělena za blíže neurčené porušení blíže neurčeného ustanovení.

Podívejme se nyní blíže na první předpoklad.

§ 58 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb. uvádí:
Za jízdní kolo se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 800 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem.

Výklad ministerstva dopravy je takový, že z tohoto ustanovení vyplývá, že zákonodárce rozhodně nepředpokládá přepravu osob v přívěsných vozících. Náš výklad je následující:

1. O tom, že ve vozíku za kolo nesmí být přepravovaná osoba, není v daném ustanovení (ani jinde v české legislativě) ani slovo. Není to tudíž explicitně zakázáno.
2. Ani ze znění tohoto paragrafu nevyplývá, že by zákonodárce nepředpokládal přepravu osob ve vozících. Dětské vozíky za kolo jsou obvykle zastřešené a jejich konstrukce pasažéra zcela zakrývá. Ve větě popisující podmínky pro instalaci obrysového světla tak nemusí být pasažér vůbec zmíněn.

Výsledek je zřejmý: Na pozemní komunikace nesmí pouze dětské vozíky nesplňující požadavky § 58 odst. 6 zákona č. 361/2000, zejména tedy šířku 80 cm.

A záleží na tom?

A i kdyby byl výklad MD ČR správnější, záleží na tom? Jsou snad dětské vozíky tak nebezpečné, že má smysl za jejich použití na veřejné komunikaci ukládat pokutu?

Děti jsou ve vozících při přepravě ve větším bezpečí než na sedačkách. Pád kola zpravidla vozík nepřevrátí, zatímco na sedačce dítě okamžitě padá z poměrně značné výšky. Děti jsou ve vozíku připoutány a kryty pevnou konstrukcí, není tak dokonce ani nezbytné používání přilby. V České republice se pohybuje přibližně 12 000 dětských vozíků za kolo (třetí největší trh v Evropě). Není zaznamenána jediná smrtelná nehoda dítěte ve vozíku. Zato existuje případ, kdy opilý řidič vletěl do rodiny s dětským kolem a vozíkem a nehodu nepřežila dívka na kole, zatímco dítě ve vozíku ano.

Podíváme-li se do okolních zemí, všude jsou dětské vozíky za kolo povolené (zpravidla i v šířce do 100 cm, která zaručuje jejich větší stabilitu a možnost umístit vedle sebe dvě děti). Evropský parlament v současnosti projednává legislativu pro provoz dětských vozíků za kolo, která vyjde v platnost na jaře. Poté bude Ministerstvo dopravy povinno tato pravidla do zákona zapracovat.

Na pokutu?
 

Ministerstvo dopravy tři roky nekoná. Proč?

Stav v legislativě kolem dětských vozíků je nicméně sporný. Vozíky se do ČR dovážejí už nejméně deset let a masově rozšířené jsou již nejméně pět let. Podle datování právního výkladu, který mám k dispozici, je existence vozíků na českých silnicích MD známa přinejmenším od března 2008. Tři roky jsou dost dlouhá doba na to, aby byla česká legislativa uvedena do souladu s evropskou praxí a dětské vozíky za kolo na pozemních komunikacích povoleny tak, jako je tomu v okolních zemích a civilizované Evropě vůbec.

Ministerstvo dopravy mohlo již dávno iniciovat změnu zákona, která by vozíky jednoznačně legalizovala. Silniční zákon byl od roku 2008 již dvakrát novelizován, z toho jednou (2011) šlo zčásti o cíleně „cyklistickou“ novelu. Ze strany MD je tak patrná zjevná vůle ponechat dětské vozíky v právním vakuu tak dlouho, jak to jen půjde.

Je možné, že důvodem pro nezabývání se vozíky byla obava z toho, že v případě „vrtání“ do této legislativy by mohly být vozíky vlivem parlamentní tvořivosti přímo zakázány. To je ovšem jen domněnka. Stejně tak se můžeme jen domnívat, co vedlo MD k náhlé aktivitě uprostřed okurkové sezóny.

Sklopit uši a jít

Zodpovědnost na současné hysterii je tedy zcela jasně na straně státních orgánů, potažmo MD, které mohlo předpokládat, že k takové situaci jednou dojde a vozíky v klidu legalizovat (a nebo zakázat, i když to bych rozhodně neradil), než kolem toho vypukne taková hysterie. Že jsou takto zmršenou přípravu zákonů mohou být postihovány tisíce lidí, kteří si vozík z nejrůznějších důvodů pořídili, je jen příznakem chaosu v české legislativě a dalším důvodem pro to, brát zákony této země s velkou rezervou.

Jediným čestným řešením celé věci ze strany ministerstva dopravy by nyní bylo sklopit uši a přislíbit jasné stanovení statutu vozíků za kolo v souladu s praxí EU v nejbližším možném termínu. Ze strany Policie ČR pak očekávám slib, že příslušníci PČR se nebudou do té doby pokoušet o stíhání uživatelů dětských vozíků za kolo tak, jako tomu bylo doposud.